Vázaná signalizace

Vázaná signalizace (anglicky compelled signalling), případně použití vázaného kódu při signalizaci označuje v telekomunikacích použití takového postupu signalizace, kdy doručení každého diskrétního signálu musí být explicitně potvrzeno, než může být vyslán další signál.^[1][2]

Například v registrové signalizaci R2 přenos každého signálu (číslice) zahrnuje následující pět události:

• ústředna 1 začne vysílat dopřednou značku/signál (dvě frekvence)
• ústředna 2 detekuje značku a začne vysílat značku zpětnou (dvě frekvence)
• ústředna 1 po rozpoznání zpětné značky přestane vysílat svou dopřednou^[3]
• ústředna 2 pozná, že je ticho a přestane vysílat svou zpětnou značku
• ústředna 1 pozná, že je ticho a začne vysílat další dopřednou značku^[4]

Termín je v zásadě relevantní pouze u signalizačních systémů, které používají diskrétní signály (například kombinace tónů znamenajících jednu číslici), na rozdíl od signalizačních systémů, které pro signalizaci používají zprávy, např. Signalizační systém č. 7 (SS7) nebo ISDN Q.931, kde každá zpráva může nést více položek informací (například více číslic volaného telefonního čísla).

Vázaná signalizace není vhodná pro satelitní komunikaci kvůli velkému zpoždění signálu.^[5]

Při použití tónové volby DTMF se vázaný kód nepoužívá. Odesílající strana vysílá signalizační tóny a nechává pauzy mezi nimi, aniž by se ujistila, že protistrana každý signál správně přijala. Pro minimalizaci rizika chyb při signalizaci jsou stanoveny minimální doby trvání tónů i pauz mezi nimi.