Walter Major 4

Walter Major 4 byl vzduchem chlazený čtyřválcový invertní letecký motor, určený k pohonu sportovních a turistických letounů, vyráběný československou firmou Walter mezi lety 1934 až 1940.^[1] Motory Walter Major 4 poháněly mj. letouny československé výroby Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-52, Be-56, Be-250 a Be-251.

Major 4
Typ	vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor
Výrobce	A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
Konstruktér	ing. František Adolf Barvitius
První rozběh	1933
Hlavní použití	Zlín Z-XIII, Beneš-Mráz Be-250
Vyrobeno kusů	65 (67) v Jinonicích a cca 100 licenčně v Polsku
Výroba	1934–1940
Vyvinut z motoru	Walter Junior 4
Další vývoj	Walter Major 6 (1936-1940)

Vznik a vývoj

Walter Major 4

Walter Major 4, homologace (1933)

Walter Major 4, homologace (1933)

Walter Major 4, charakteristiky (1933)

Walter Major 4 (detail válce)

Dva roky po motoru Walter Junior 4 přišla Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory s novým typem vzduchem chlazeného invertního čtyřválcového řadového motoru. Motor Walter Major 4 konstruktéra Františka Barvitia vznikl v jinonické továrně v roce 1933 poměrně jednoduchou úpravou vůbec prvního, invertního, řadového čtyřválce firmy – motoru Walter Junior o vzletové výkonnosti 115 k. Při stejném zdvihu 140 mm byly válce převrtány ze 115 mm na 118 mm a tím byl zvýšen objem válců z 5816 na 6124 cm³.^[2]

Homologace tohoto motoru byla provedena ve dnech 21. 9. – 20. 10. 1933 zkušební komisí Ministerstva veřejných prací.^[3] Počet vyrobených motorů se v pramenech liší, udává se 65–67 kusů verze Major 4. V udávaném počtu jsou však uvedeny pouze motory vyrobené v Jinonicích, nejsou zde licenčně vyráběné motory PZInż Major 4 v Polsku, kterých bylo vyrobeno především v továrně Ursus kolem stovky.^[4][5]

Popis motoru

Vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec měl dvoudílnou motorovou skříň odlitu z hliníkové slitiny, která byla vzadu uzavřena víkem, na němž byly instalovány všechny pomocné náhony. Dolní polovina skříně nesla válce a ložiska zalomeného hřídele. Horní polovina skříně byla opatřena chladicími žebry.

Hlavy válců z hliníkové slitiny byly přitaženy k válcům dlouhými šrouby. Mezi válci a hlavou bylo metaloplastické těsnění. Vlastní hlavy válců byly bohatě žebrovány. Zalomený hřídel z oceli Poldi Victrix Special byl uložen v pěti ložiscích za každým ramenem hřídele. Bronzové pánve ložisek byly vylity ložiskovým kovem.^[6]

Vačkový hřídel rozvodu OHV byl uložen po levé straně motorové skříně a byl poháněn ozubeným soukolím. Zapalování bylo dvojité, dvěma magnety Scintilla umístěnými na zadním víku napříč k ose motoru se samočinným řízením předstihu. Jedna magnetka byla opatřena odtrhovací spojkou pro usnadnění spouštění motoru, které realizováno mechanickým spouštěčem Walter Mecano 4 s ruční klikou a spouštěcím magnetem.

Tlakové mazání se suchou skříni a filtrem zabezpečovalo ozubené čerpadlo umístěné na zadním víku. Tlak oleje byl řízen regulačním ventilem. Karburátor byl v obrácené poloze (down-draught) a byl upevněn na sacím potrubí, které bylo svařeno z ocelového plechu a předehříváno výfukovými plyny. Vlastní karburátor byl předehříván olejem. Vzduchové chlazení bylo podporováno sběrači vzduchu, přepážkami z hliníkového plechu.^[3]

Použití

Dosti důsledně se o využití invertních motorů zasazoval bývalý konstruktér Avie a Pragy, nyní spolumajitel choceňské továrny Beneš-Mráz ing. Pavel Beneš. Většina aplikací motoru Major 4 byla realizována právě na choceňských letadlech. Major 4 se však příliš nevyvedl. Trpěl nepravidelností chodu, což byla vrozená vada, kterou se v továrně Walter nepodařilo zcela odstranit.^[1] Někdy tento motor bývá také označován jako Walter Major 4 I, zřejmě v očekávání dalších typů. Nicméně vzhledem ke zmíněným potížím s vibracemi žádný následník již vyráběn nebyl. Následný šestiválec Walter Major 6 (1936) na tom byl – v tomto ohledu – podstatně lépe.

V Mezinárodním hvězdicovém letu k Zimním olympijským hrám v Garmisch-Parkenkirchenu (1936) získali 2. a 4. místo polští letci npr. Wlodarkiewicz a kpt. Peterek na letadlech RWD-13 s motory Walter Major 4.^[7]Tento úspěch jakoby předznamenal aplikace tohoto motoru v zahraničí, kterých bylo i co se týče počtu vyrobených letadel podstatně více. Mimo polského RWD-13 to byl jeho mladší bratr RWD 6-bis a také prototyp RWD-17W, belgický letoun SABCA S20, švýcarský Farner WF 21/C4 a také anglický, třímotorový Spartan Cruiser. Na letounu Spartan Cruiser, nazvaném podle cíle svého letu „Mys dobré naděje“, byl vykonán dálkový let Zlín – Kapské Město a zpět (32 000 km). Letadlo vlastněné Baťovou leteckou společností, řízené mladým letcem Forejtíkem a se třemi cestujícími z prodejních a nákupních oddělení společnosti Baťa, odstartovalo ze Zlína 1. května 1934.^[8]

Sportovní celodřevěný jednomístný dolnoplošník Zlín Z-XIII byl vyroben pouze v jednom prototypu. Imatrikulace OK-TBZ udělená v srpnu 1937 „odkazovala“ svými písmeny na Tomáš Baťa Zlín. Letoun konstruktéra Jaroslava Lonka překvapoval vysokými výkony i svým moderním vzhledem. Dosahoval rychlosti až 350 km/h, což dávalo dobré předpoklady pro úspěch při nasazení v leteckých závodech, a proto jej Zlínská letecká společnost přihlásila do soutěže Circuit de l´Est, která se konala v srpnu 1937. Pro technické potíže a povětrnostní překážky však přiletěl pilot Ján Ambruš na místo určení, letiště Vittel u Épinal, po stanovené době a do vlastního závodu nebyl připuštěn.^[9] Vývoj tohoto velice slibného letounu nebyl dokončen a po odchodu Jaroslava Lonka ze Zlínské letecké společnosti v roce 1938 skončil prototyp v letištním hangáru Baťa Aerodrome v Baťově (Otrokovice).

Úspěšná byla účast hornoplošníků RWD-13 s motory Walter Major 4 na I. ročníku závodu turistických letadel Kolem Malé dohody, která se uskutečnila na přelomu srpna a září 1938. Posádky z Království Jugoslávie Milan Bjelnovič-Vičko Krejla a Kazimir Grohovac-Miloš Gagična na v polských letounech RWD-13 (vyráběných licenčně v Jugoslávii s československými motory) obsadily v kategorii IB prvá 2 místa.^[10] Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a na 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).^[11]

Od roku 1935 byl tento československý čtyřválcový motor Walter Major 4 vyráběn v licenci v Państwowych Zakładach Inżynierii v Ursusu (Polsko) a také ve WSK Rzeszów pod jménem PZInż. Major 4. Do roku 1939 bylo vyrobeno přibližně 100 motorů v licenci Walter a byly přednostně využity po polské letouny RWD-13, RWD-17, PWS-33 Wyżeł a PWS-35 Ogar.^[5][12]

Použití v letadlech

• Be-52 Beta-Major, 1936, sportovní
• Be-56 Beta-Major, 1936, sportovní
• Be-250 Beta-Major, 1936, cvičné, sportovní
• Be-251 Beta-Major, 1938, turistické
• DAR-8, 1936, cvičné, sportovní
• FARNER WF.21/C4, 1935, turistické
• PWS-33 Wyżeł, 1938, vojenský, cvičný letoun
• PWS-35 Ogar, 1938, cvičné, sportovní
• RWD-8 (část produkce)^[13] 1933, cvičné, sportovní
• RWD-13, 1935, turistické
• RWD-17, 1937, cvičné, sportovní
• SABCA S.20, 1935, sportovně-turistické
• Spartan Cruiser, 1933, dopravní
• Zlín Z-XIII, 1937, sportovně-turistické, kurýrní

Technická data

Údaje dle^[1][4][6]

Základní údaje

• Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený invertní řadový čtyřválec, s přímým náhonem vrtule
• Vrtání válce: 118 mm
• Zdvih pístu: 140 mm
• Celková plocha pístů: 437 cm²
• Zdvihový objem motoru: 6124 cm³
• Délka se startérem: 1182 mm
• Šířka: 508 mm
• Výška: 767 mm
• Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 140 kg

Součásti

• Rozvod: OHV, jeden sací a jeden výfukový ventil na válec
• Zapalování: 2 magnety Scintilla
• Příprava palivové směsi: karburátor Stromberg NAR 60-I
• Požadavek na paliva: min. 75oktanový letecký benzín
• Spotřeba paliva: 235–250 g·h⁻¹·k⁻¹ / 320–340 g·h⁻¹·kW⁻¹
• Mazání: tlakové, oběžné s filtrem
• Spotřeba oleje: 10–15 g·h⁻¹·k⁻¹ / 13,6–20,4 g·h⁻¹·kW⁻¹
• Chlazení: vzduchové

Výkony

• Nominální, jmenovitý výkon: 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min
• Maximální (vzletový) výkon: 130 k (95,6 kW) při 2350 ot/min
• Kompresní poměr: 5,2:1
• Poměr výkon/objem: 21,2 k/l (15,6 kW/l)
• Specifická hmotnost: 1,12 kg/k (0,65 kg/kW)

Galerie

• 
  Beneš-Mráz Be-52 Beta Major (1936)
• 
  Beneš-Mráz Be-56 Beta Major (1936)
• 
  Beneš Mráz Be-250 Beta Major (1936)
• 
  DAR-8 s motorem Walter Major 4 (1936)
• 
  DAR-8 s motorem Walter Major 4, čelní pohled (1936)
• 
  FARNER WF.21/C4 (1935)
• 
  PWS-33 Wyżeł I (prototyp, 1938)
• 
  RWD-13 (1935)
• 
  RWD-13 (1935)
• 
  RWD-17 (prototyp, 1937)
• 
  RWD-17 (1938)
• 
  SABCA S.20 (1935)
• 
  SABCA S.20 Libelulle (Vážka)
• 
  Spartan Cruiser (1934)
• 
  Spartan Cruiser (1934)
• 
  Zlín Z-XIII (1937)
• 
  Zlín Z-XIII a Ján Ambruš