Weberův válec

Weberův válec je zařízení používané k detekci gravitačních vln, které vymyslel a zkonstruoval fyzik Joseph Weber na Marylandské univerzitě v College Parku. Přístroj se skládal z několika hliníkových válců o délce 2 metry a průměru 1 metr a antény pro detekci gravitačních vln.^[1]

Struktura Weberova válce

Kolem roku 1968 Weber dospěl k závěru, že má "dobré důkazy" pro nalezení předpovězeného jevu. Nicméně jeho experimenty byly mnohokrát opakovány a vždy s nulovým výsledkem.

Experimenty prováděné Josephem Weberem byly velmi kontroverzní a jeho pozitivní výsledky, zejména tvrzení, že zaznamenal gravitační vlny z exploze SN1987A v roce 1987, byly široce zdiskreditovány. Kritika se zaměřila především na Weberovu analýzu dat.

Weberův první detektor byl vystaven v Smithsonian Institution jako součást výstavy "Einstein: Sté výročí" od března 1979 do března 1980.^[2] Druhý je vystaven u detektoru LIGO v Hanfordu.^[3]

Mechanismus

Tyto masivní hliníkové válce vibrují na rezonanční frekvenci 1660 Hertz a byly navrženy tak, aby je rozpohybovaly gravitační vlny předpovězené Weberem. Protože měly být tyto vlny tak slabé, válce musely být masivní a piezoelektrické senzory musel být velmi citlivé, schopné detekovat změnu délky válců řádově asi 10⁻¹⁶ metrů.