Wiktor Gomulicki

Wiktor Teofil Gomulicki, pseudonymem Fantazy, (17. října 1848 Ostrołęka – 14. února 1919 Varšava) byl polský novinář, spisovatel, básník a esejista. Byl významným tvůrcem polského pozitivismu.

Wiktor Gomulicki
Narození	17. října 1848 Ostrolenka
Úmrtí	14. února 1919 (ve věku 70 let) Varšava
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Alma mater	Varšavská univerzita
Povolání	spisovatel, literární kritik, básník, právník, kritik, historik, literární vědec a publicista
Zaměstnavatelé	Kurier Warszawski Kolce Mucha Ilustrowany Kurier Codzienny Tygodnik Powszechny
Ocenění	Cena Elizy Orzeszkowé (1918)
Děti	Juliusz Wiktor Gomulicki
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Wiktor se narodil v rodině Jana Gomulického (1817–1899) a Antoniny rozené Damska. Měl dvě sestry: Wandu Lewandowskou a Marii Lubowieckou. S partnerkou Marií rozenou Humięckou (1859–1889) měl syna Romana, který se utopil ve Varšavě v řece Visle (1888–1906), s manželkou Michalinou rozenou Życińskou (–1899) měl syny Wacława (1893–1959) a Henryka (1894–1960) a s manželkou Franciszkou rozenou Matuszewskou měl syna Juliusze (1909–2006) literárního historika a esejistu. Wiktorův pravnuk Maurycy Gomulicki (1969) se stal grafikem a fotografem.

Dětství, které později připomněl v románu pro mládež Wspomnienia niebieskiego mundurka (1906), prožil v Pułtusku. Tam navštěvoval střední školu při benediktinském klášteře. Od roku 1864 žil ve Varšavě, kde dokončil gymnázium a v roce 1866 začal studovat práva na Szkole Głównej. Tam také debutoval jako básník na stránkách časopisu "Tygodnik Ilustrowany". Když se v roce 1869 univerzita přeměnila na ruskou, Gomulicki studia zanechal.

V letech 1873–1874 a 1887–1889 pracoval v redakci "Kurier Warszawski", 1875–1888 "Kurier Codzienny", v roce 1874 redigoval "Muchę", v roce 1881 "Kolce", v letech 1889–1890 "Tygodnik Powszechny", spolupracoval s "Prawdą", "Świtem" a "Krajem". V roce 1893 obdržel medaili I. třídy a čestný diplom Belgické akademie umění, dovedností a literatury. V roce 1911 byl odsouzen na rok do varšavské citadely za napsání předmluvy k povídce Adama Mickiewicze (trest si neodseděl díky amnestii pro politické provinilce). V roce 1912, při příležitosti 30. výročí jeho spisovatelské činnosti, byl poctěn vydáním obsáhlého výběru z jeho drobných prací s názvem Pokłosie. V roce 1918 mu byla udělena literární cena Elizy Orzeszkové. Proslul také jako sběratel. Jeho sbírka zahrnovala díla Fridricha Kryštofa a Adolfa Dietricha, grafiků spjatých s Varšavou, soubory grafik dokumentující rozvoj litografie ve Varšavě.

Wiktor Gomulicki zemřel ve věku 70 let, byl pohřben na Starych Powązkach (oddělení 202-5-2/3).

Práce

V jeho tvorbě jsou nejvýznamnější básnická díla, která se vyznačují jemným zvládnutím formy, pestrou strofickou a veršovou stavbou (Poezje 1882, Poezje 1886, Nowe pieśni 1896, Wiersze, Zbiór Nowy 1901, Biały sztandar 1907, Światła 1919, Pod znakiem Syreny 1944). Psal také díla s reflexivně-filozofickou a pacifistickou tematikou. Ve svých dílech se zabýval tradicemi, každodenním životem a krásou Varšavy (W kamienicy, Pod Okrętem, Schadzka, Warszawa wczorajsza). Řadu básní věnoval Ostrołęce, městu, v němž se narodil (Nad błękitną moją Narwią). Zanechal po sobě několik historických románů, řadu sloupků a byl také plodným prozaikem. Jako překladatel se věnoval také poezii, jako první v Polsku přeložil Charlese Baudelaira (Kwiaty zła). Jako jeden z mála autorů té doby hlásal velikost Norwidova díla.

Dílo

Vydával svá díla od roku 1870, první sbírky poezie v roce 1873 a 1882, z nichž nejvýznamnější byly:

• Poezje, 1887
• Nowe pieśni, Petrohrad, 1896^[1]
• Pieśń o Gdańsku, Varšava, 1900^[2]
• Wybór wierszy, 1900
• Biały sztandar; pieśni miłościwe, Varšava, 1907^[3]
• Światła, 1919

Novely

• Chałat, Varšava, 1905^[4]
• Oracz, Nieprzespany sen pani Maciejowej, Filemon i Baucis, Varšava, 1908^[5]

I další novely byly populární, jubilejní výbor novel vyšel s názvem Pokłosie v roce 1913.

Romány

• Niedziele Romcia, Varšava, 1896^[6]
• Cudna mieszczka, Varšava, 1897^[7]
• Miecz i łokieć, Varšava, 1903^[8][9]
• Wspomnienia niebieskiego mundurka, 1905
• Ciury, Varšava, 1907^[10]
• Siódme amen IMC Pana Mokrzeckiego, 1910
• Car widmo, Varšava, 1911^[11]
• Bój olbrzymów, Varšava, 1913^[12]

Ve svých Opowiadaniach o starej Warszawie z roku 1913^[13][14] se stal oslavovatelem polského hlavního města. Ve dvou svazcích, literárních skic Kłosy z polskiej niwy (1912)^[15] a Sylwety i miniatury literackie (1916), shromáždil mnoho zajímavých podrobností ze starých let. Souborné vydání Gomulického spisů a komplexnější zhodnocení jeho díla chybí.

Byl také encyklopedistou. Na žádost Zygmunta Glogera napsal pro jeho Encyklopedii staropolskou (Encyklopaedia staropolska) heslo s názvem Litografie polskie najdawniejsze. Jeho jméno jako spoluautora této encyklopedie uvedl Gloger v doslovu ke IV. dílu.

Překlady

• Kwiaty zła – Charles Baudelair
• Kapitan Czart: Gomulicki przygody Cyrana de Bergerac – Louis Gallet, Varšava, MG, 2017

V češtině

• Poslední soud – přeložil Norbert Mrštík, Praha: František Šimáček, 1890
• Novelly a skizzy – př. Jan Josef Langner, Praha: Jan Otto, 1902^[16]
• Na Vánoce – úvod František Sekanina; př. Karel Handzel; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 63. Praha, J. R. Vilímek, 1914