Zdeňka Stavinohová

Zdeňka Stavinohová (24. května 1914 Tišnov – 9. ledna 2008 Brno) byla česká romanistka, vysokoškolská pedagožka, autorka učebnic a překladatelka z francouzštiny, obecně známá zejména jako autorka českého překladu Malého prince a dalších textů Antoina de Saint-Exupéryho.

Doc. PhDr. Zdeňka Stavinohová, CSc.
Narození	24. května 1914 Tišnov
Úmrtí	9. ledna 2008 (ve věku 93 let) Brno
Alma mater	Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze
Povolání	romanistka, překladatelka a filoložka
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život a dílo

Narodila se 24. května 1914 v Tišnově, ale dětství a mládí prožila ve Slavkově u Brna.^[1] Po dvou maturitách: na gymnáziu v Bučovicích (1933) a na Státní pedagogické akademii v Brně (1934) studovala francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.^[2] Záhy se však zaměřila pouze na romanistiku. Ve druhé polovině 40. let studovala i na pařížské Sorbonně,^[1] v 50. letech však již povolení k dalšímu zahraničnímu studiu nedostala.^[3]

Zpočátku učila na středních školách, poté byla lektorkou francouzštiny.^[1] V letech 1956–1963 působila na katedře jazyků v Brně, kde připravovala texty pro učebnice středních a vysokých škol.^[3] V roce 1963 nastoupila jako pedagožka na svojí alma mater filozofické fakultě.^[1] Během svého působení na katedře romanistiky získala titul PhDr. (1967), CSc. (1968) a počátkem roku 1975 byla habilitována docentkou pro francouzský jazyk.^[2] Ve své vědecké práci se soustředila na románskou jazykovědu (například francouzské slovesné časy), didaktiku románských jazyků a překladatelství.^[2][1] Pozornost vzbudil její referát o francouzské gramatice na mezinárodní konferenci v Lucernu roku 1978.^[1] Publikovala ve vědeckých časopisech a sbornících, ale i v populárních periodicích a denním tisku.^[1]

Překládala v poměrně širokém záběru francouzskou literaturu,^[2] práce z oblasti výtvarného umění i beletrii, z níž vedle románů pro dospělé zpracovala i knihy pro děti a mládež.^[1] Známá je však zejména jako překladatelka Malého prince a dalších děl Antoina de Saint-Exupéryho.^[2] Její překlad Malého prince dosáhl velkého množství reedic a patří k nejprodávanějším titulům pro děti a mládež.^[1] Z dalších autorových děl překládala Válečné zápisy (1994), Letec a živly (1998), Dopis rukojmímu (2000) či vzpomínky jeho matky Marie de Saint-Exupéry Já a můj syn (1995). S matkou se ostatně Stavinohová přátelila,^[1] vedla s ní korespondenci až do její smrti v roce 1972^[3] a napsala o ní biografickou publikaci Marie de Saint-Exupéry a její syn Antoine (2003).^[1] V roce 1999 byl v Praze vydán výbor ze Stavinohové překladů Vzpomínka na Saint-Exupéryho a jeho matku.^[2] Zásluhu měla i na překladu odborné literatury – esej Saint-Exupéry od Roye Julese (2001).^[1]

Z dalších knih pro malé čtenáře a čtenářky přeložila např. od Charlese Vildraka Kozlíček Kaštánek (1964) nebo od Alaina a Gérarda Gréeových Tomíkovy objevy (1980) a Tomík objevuje přírodu (1983), podílela se i na překladu dětské „encyklopedie otázek a odpovědí“ Řekni proč (1987).^[1]