Zdenko Schubert von Soldern

Zdenko Schubert rytíř von Soldern (18. října 1844 Praha-Malá Strana^[1] – 29. března 1922 Praha-Smíchov^[2]) byl český šlechtic, architekt, profesor, pedagog a kunsthistorik rakouského původu, člen význačného pražského rodu von Soldern. Zabýval se především teoretickou a publikační činností, roku 1903 se stal vedoucím pražské Německé polytechniky.

prof. Ing. Zdenko Schubert rytíř von Soldern
Narození	18. října 1844 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	29. března 1922 (ve věku 77 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Polytechnický ústav v Curychu
Povolání	architekt, vysokoškolský učitel a architektonický teoretik
Rodiče	Eduard Schubert otec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život a dílo

Mládí

Novorenesanční Schubertova vila v Liboci u Prahy z roku 1871

Narodil se v Praze do rodiny právníka a notáře Eduarda Viktora Schuberta von Soldern. V letech 1865–1868 vystudoval Polytechnický ústav v Curychu, v letech 1868–1870 pak Akademii výtvarných umění ve Vídni u Gottfrieda Sempera a Theophila von Hansena. Následně absolvoval studijní cestu do Itálie, kde jej výrazně ovlivnila místní renesanční architektura. V podobném slohu navrhl roku 1871 sídelní vilu v Liboci u Prahy pro svého otce Eduarda. Pokračoval stáží ve Vídni a od roku 1875 pracoval v Praze.

Pedagog

V roce 1879 se stal Zdenko Schubert-Soldern soukromým přednášejícím historie architektury na Německém polytechnickém ústavu v Praze. Kromě přednášek o historii architektury a teorii forem také přednášel kurzy starověké a renesanční architektury a navrhování monumentálních budov. Byl velmi publikačně činný, teoreticky i prakticky se zabýval ornamenty a zdobením staveb. Výchozím bodem bylo Semperovo učení o dualismu stavby a fasády, o původu dekorativních prvků architektury v užitém umění. Schubert-Sodlern rozvinul Semperovy závěry a vyzval ke kombinaci ozdobných a strukturálních prvků. Byl nadšeným obhájcem a propagátorem novorenesance. V pozdějších letech se von Soldern zabýval islámskou architekturou, odcestoval do Malé a Střední Asie a navštívil město Samarkand.

Budova Ředitelství Buštěhradské dráhy v Praze, 1871–1874

Zdenko rytíř Schubert von Soldern byl nositelem řady ocenění vyznamenání, a také členem několika spolků: umělecké sekce Spolku pro dostavbu katedrály sv. Víta, předseda sdružení kunsthistoriků a čestný prezident architektonické sekce Technického Musea v Praze. Roku 1887 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství, roku 1903 vystřídal ve vedení Německého polytechnického ústavu architekta Josefa Zítka. Profesorem architektury byl jmenován roku 1916.

Rodina

Jeho bratr Viktor byl malíř a spisovatel, jeho synovci památkář a historik umění Fortunát a zoolog Reiner žili v Drážďanech. Zdenkovým příbuzným byl též Robert Schubert von Soldern, rakouský filosof zabývající se fenomenologií.

Úmrtí

Zdenko rytíř Schubert von Soldern zemřel 29. března 1922 v Praze ve věku 77 let a byl pochován v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Dílo

• Vila Eduarda Schuberta von Soldern, Praha-Liboc, 1871
• Budova Ředitelství Buštěhradské dráhy, Praha, 1871–1874 (spolu s Vojtěchem Ignácem Ullmannem)
• Objekty ve vídeňské čtvrti Weiden