Zelenogradsk

Zelenogradsk (rusky Зеленоградск, polsky Zielenogradsk, litevsky Krantas), do roku 1946 Cranz (německy; rusky Кранц, polsky Koronowo), je lázeňské město v Kaliningradské oblasti, exklávě Ruské federace. Leží na břehu Baltského moře zhruba 30 kilometrů na sever od Kaliningradu u jižního konce Kurské kosy. Ve městě žije přibližně 17 tisíc^[2] obyvatel. Město je významné lázeňské středisko.

Zelenogradsk Зеленоградск
Budova místního městského zastupitelstva
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	54°58′1″ s. š., 20°28′59″ v. d.
Nadmořská výška	3 m n. m.
Časové pásmo	UTC+2[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Severozápadní
Oblast	Kaliningradská
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Zelenogradsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	17 km²
Počet obyvatel	17 085 (2025)[2]
Hustota zalidnění	1 005 obyv./km²
Správa
Vznik	1252
Oficiální web	www.zelenogradsk.com
Telefonní předvolba	(+7) 40150
PSČ	238530
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie města

Na území dnešního města byla ve středověku rybářská vesnice obyvaná kmenem Prusů. Odtud pochází i německé jméno města Cranz, což je zkrácenina z původního Cranzkuhren, které je odvozené ze pruského slova krantas – česky pobřeží. Po většinu své existence zůstala osada pouze malou pobřežní vesnicí. Zlom přišel až s 19. stoletím, kdy se z osady stala vyhledávané lázeňské centrum pro celé původní Pruské království. Mezi rekreanty se řadili i členové vládnoucí dynastie Hohenzollernů, a tak si vesnička vysloužila označení tzv. das königliche Bad (královské lázně). V roce 1908 navštívilo Cranz celkem 13 277 návštěvníků. V roce 1885 byla vesnice dokonce spojena s Königsbergem železnicí. Ačkoliv příliv turisttů výrazně vesnici rozvinul, nikdy se z tehdejšího Cranzu nestalo město (počet obyvatel nikdy nepřesáhl šest tisíc). Hlavním způsobem obživy i nadále zůstalo rybářství.

Na konci druhé světové války byla většina místní německé populace evakuována do Německa před příchodem Rudé armády. Po válce oblast připadla SSSR, jméno bylo změněno na Zelenogradsk a do města se nastěhovali převážně Rusové. Původní lázeňský turismus se přesunul do nedalekého Svetlogorsku (původně německy Rauschen). V posledních letech se ale městečko opět vrací k původnímu účelu. Bohatí Rusové zde často kupují domy a v roce 2005 dokonce město navázalo spolupráci s německým lázeňským městem Kühlungsbornem.

Zelenogradsk je přezdíván Městem koček, v souvislosti s úspěchem muzea Murarium, sídlícím ve staré vodárenské věži. Od roku 2010 začaly úřady využívat téma koček k propagaci města a kočky se staly neoficiálním symbolem Zelenogradsku; jsou jim věnovány sochy, pouliční kresby a umělecké předměty. V roce 2018 město zřídilo pozici „kočičího kuchaře“, který pečuje o početné kočky v městském parku, kde mají k dispozici i vytápěné domky. Aktivisté se pokusili umístit kočku i do oficiálního znaku města, ale iniciativa nebyla vyslyšena.

Obyvatelstvo

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby

Rok	1908	1933	1939	1959	1970	1979	1989	2002	2010
Obyvatelé	2 600	4 667	5 089	6 866	9 172	9 781	10 786	12 509	13 026

Aktuální složení obyvatelstva

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:^[3]

• 87,0 % Rusové
• 3,8 % Ukrajinci
• 3,6 % Bělorusové
• 1,1 % Arméni
• 0,9 % Uzbekové
• 0,5 % Tataři
• 0,5 % Litevci
• 0,5 % Azerové
• 0,3 % Poláci
• 0,3 % Němci
• 1,5 % ostatní

Významné osobnosti města

• Curt Falkenheim (1893–1949), německý dětský lékař
• Mary Saran (1897–1976), německý publicista
• Abel Ehrlich (1915–2003), německý skladatel
• Volker Lechtenbrink (1944–2021), německý herec

Galerie

• 
  Město v roce 1900
• 
  Město v roce 1900
• 
  Městská pláž před rokem 1945
• 
  Německá zástavba před rokem 1945
• 
  Koncert na pláži před rokem 1945
• 
  Městská pláž před rokem 1945
• 
  Původní vodárenská věž
• 
  Bývalá německá pošta
• 
  Městská pláž
• 
  Bývalý evangelický kostel
• 
  Původní německá zástavba
• 
  Knihovna
• 
  Původní německá zástavba
• 
  Ruský ortodoxní kostel