Zernez

Zernez je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair. Nachází se v údolí Engadin, asi 30 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1474 metrů. Žije zde přibližně 1 500^[1] obyvatel.

Zernez
Pohled na centrum obce
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	46°42′ s. š., 10°6′ v. d.
Nadmořská výška	1474 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Engiadina Bassa/Val Müstair
Zernez Zernez, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	344,04 km²
Počet obyvatel	1 527 (2018)[1]
Hustota zalidnění	4,4 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.zernez.ch
PSČ	7530 Zernez 7542 Susch 7543 Lavin
Označení vozidel	GR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K 1. lednu 2015 se Zernez sloučil s dříve samostatnými obcemi Lavin a Susch. Nově vzniklá obec převzala jméno Zernez.

Zernez je sídlem správy jediného národního parku v zemi, Švýcarského národního parku.

Geografie

Obec Zernez leží v nadmořské výšce 1474 metrů v širokém údolí střední části Engadinu na soutoku řek Inn a Spöl. Obec je nejdůležitějším výchozím bodem pro pěší túry ve Švýcarském národním parku; oblíbeným cílem je například turistická chata Chamanna Cluozza.

Kromě hlavní obce Zernez s osadou Brail a vesnicí Carolina patří od začátku roku 2015 k obci jako místní části také bývalé samostatné obce Lavin a Susch.

Historie

Letecký pohled (1925)

Zernez byl osídlen již v pravěku, jak dokazují nálezy z doby železné na Muottas a Muottas da Clüs a také pozůstatky osídlení z doby bronzové v lokalitě Balm Ils cuvels u Ova Spin. V letech 1968 a 1971 bylo na kostelním návrší vykopáno římské sídliště s přepřahací stanicí pro koně.^[2]

V roce 1131 je ves v listinách zmiňována jako Gumpo de Ernece, v letech 1161–1164 jako Zarnetz (obě zmínky v kopii z roku 1365). Ve 12. a 13. století probíhalo intenzivní mýcení. Ve 12. století se objevují majetky pánů z Taraspu a pánů z Frickingen, ve 13. století četné statky pánů z Wildenbergu. Ty přešly na biskupa z Churu a ve 14. století na rod Planta ze Zuozu. Ze středověku pochází věž hradu Wildenberg, věž rodu von Mohr a několik obytných věží integrovaných do statků. V roce 1365 se v Zernezu konalo první setkání, které předcházelo založení Gotteshausbundu v roce 1367.

Vesnice byla zničena v letech 1499 a 1622. Po předchozím obrazoborectví se Zernez v roce 1553 připojil k reformaci. V roce 1609 daroval Rudolf von Planta raně barokní farní kostel. Planta-Wildenbergové ovládali politiku Zernezu a Dolního Engadinu až do 19. století. V roce 1652 se Zernez, stejně jako zbytek údolí, vykoupil z područí Rakouska a až do roku 1851 patřil k soudní obci Obtasna.^[2]

Po velkém požáru 5. září 1872, při němž zůstalo nepoškozeno pouze 40 ze 157 domů, byla část obce přestavěna v městském stylu a s plochými polovalbovými střechami, které jinak nejsou pro Engadin typické. V oblasti Buffalora a Il Fuorn v průsmyku Ofenpass se od 14. do 17. století (s přestávkami) těžila a tavila železná ruda. Od 15. do konce 19. století se do rakouského Hall im Tirol v údolí Innu vozilo obrovské množství dřeva. Během druhé světové války byly v okolí Zernezu postaveny zátarasy Ova Spin a Crastatscha.^[2]

Centrum národního parku v Zernezu

Celkový pohled na obec

Zernez byl vždy důležitým dopravním uzlem; od roku 1913 tudy vede železniční trať Bever – Scuol-Tarasp Rhétské dráhy. Zernez je stále jednou z nejhustěji zalesněných obcí ve Švýcarsku. Na jeho území se rozkládá 68 % rozlohy Švýcarského národního parku, založeného v roce 1914. Centrum národního parku (muzeum) založené v Zernezu v roce 1968 se v roce 2008 přestěhovalo do nové budovy; v barokním zámku Wildenberg sídlí od roku 2007 správa parku. V Zernezu se nacházejí také elektrárny Engadin. Přečerpávací elektrárna s jezerem Livigno a vyrovnávací nádrž Ova Spin byly otevřeny v roce 1971. V posledních desetiletích 20. století se nejdůležitějšími zaměstnavateli staly stavebnictví a cestovní ruch.^[2]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel (do roku 2000 před sloučením s okolními obcemi)[2]
Rok	1835	1850	1900	1910	1950	2000	2019
Počet obyvatel	634	603	596	1075 (výstavba trati)	739	959	1523

Jazyky

V roce 1880 uvedlo 84 %, v roce 1900 79 % a v roce 1941 78 % obyvatel jako svůj mateřský jazyk rétorománštinu (dialekt vallader). V období po druhé světové válce podíl rétorománštiny dále klesal, ale stále je většinovým jazykem. V roce 1990 uvedlo znalost rétorománštiny 81 % a v roce 2000 80 %. Malý podíl obyvatel hovoří primárně také italsky. Následující tabulka ukazuje vývoj v posledních desetiletích (platí pro obec Zernez bez dříve samostatných obcí Lavin a Susch):

Jazyky v Zernezu
Jazyk	Sčítání lidu 1980		Sčítání lidu 1990		Sčítání lidu 2000
	Počet	Podíl	Počet	Podíl	Počet	Podíl
Němčina	207	22,50 %	243	27,96 %	300	31,28 %
Rétorománština	645	70,11 %	571	65,71 %	586	61,11 %
Italština	56	6,09 %	41	4,72 %	42	4,38 %
Počet obyvatel	920	100 %	869	100 %	959	100 %

Doprava

Stanice Sagliains u jižního portálu tunelu Vereina

Zernez leží na železniční trati Bever – Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. Trať provozuje Rhétská dráha. Na katastru bývalé obce Lavin se nachází stanice Sagliains s terminálem autovlaků u jižního portálu tunelu Vereina, otevřeného roku 1999 a spojujícího Engadin s údolím Prättigau.

Silniční spojení je zajištěno kantonální hlavní silnicí č. 27 (Svatý Mořic – Scuol), vedoucí přímo centrem Zernezu. Územím obce prochází také silnice č. 28, vedoucí z Davosu přes průsmyk Flüela, Susch a Zernez do údolí Val Müstair.

Fotogalerie

• 
  Zámeček Wildenberg
• 
  Evangelický kostel
• 
  Středověká věž
• 
  Bývalý zátaras La Serra
• 
  Železniční stanice