Zikmund Báthory

Zikmund Báthory (maďarsky Báthory Zsigmond, maďarsky Sigismund Báthory) (20. března 1572 Oradea – 27. března 1613 Praha) byl vévoda sedmihradský. Vnuk Štěpána VIII. Báthoryho, syn Kryštofa Báthoryho a Isabely Kristýny Bocskaiové.

Zikmund Báthory
Narození	20. března 1572 Oradea
Úmrtí	27. března 1613 (ve věku 41 let) Praha
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Povolání	aristokrat a politik
Choť	Marie Kristýna Rakouská (od 1595)[1]
Rodiče	Kryštof Báthory a Isabel Bocskai
Rod	Báthoryové
Příbuzní	Gryzelda Bathoryová (sestra)
Funkce	sedmihradský kníže (1586–1599) Seznam opolských knížat (1597–1598) ratibořský kníže (1597–1598) sedmihradský kníže (1601–1602)
Podpis
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Eligius II. Sadeler, Portrét Zikmunda Báthoryho, mezi 1606-1610

Po svém otci nastoupil jako vévoda sedmihradský, od roku 1599 však tuto zemi vyměnil s Rudolfem II. za Knížectví opolské a ratibořské.

Roku 1604 obdržel inkolát v Čechách. Dne 22. srpna 1606 dostal od císaře Rudolfa k doživotnímu užívání libochovické panství. Od té doby sídlil na tamním zámku. Dále byl vyznamenán Řádem Zlatého rouna. Svůj statut zasloužilého válečníka a dvořana reprezentoval mimo jiné grafickým portrétem, objednaným u Aegidia II. Sadelera. Dal se zpodobit s alegorickými postavami Slávy (která jej věnčí) a Bohatství, (s rohem hojnosti).

V roce 1610 byl za spiknutí proti císaři zatčen a na 14 měsíců uvězněn v Praze.^[2] Po propuštění žil v Libochovicích, kde byl stižen mozkovou mrtvicí a zemřel^[3]. Byl pohřben v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v Černínské kapli pod náhrobní deskou s latinským nápisem.^[4]