Zlatorog

Zlatorog je ve slovinských pověstech bílý kamzík se zlatými rohy, který přebývá pod horou Triglav. Pověst o Zlatorogovi byla poprvé publikována Karlem Deschmannem v roce 1868. V té se vypráví, že pastviny nedaleko Triglavských jezer a hory Komna byli kdysi rájem, kde vládly laskavé bílé paní – víly. Chránily lidi před neštěstím a učili je znalosti bylin, ale ty, kdo je chtěli navštívit v jejich domově odrazovaly deštěm, bouřemi a padajícím kamením. Víly pásly stáda bílých kamzíků vedených Zlatorogem. Toho víly učinily nezranitelným – když byl zraněn, tak z kapky jeho krve ihned vykvetla „triglavská růže“ (Triglavska roža), která ho zcela vyléčila poté co jí snědl. Jeho zlatý roh byl zase klíčem k pokladu střeženému pod horou Bogatin mnohohlavým hadem. Pověst byla popularizována epickou básní Zlatorog Rudolfa Baumbacha z roku 1877, která dále inspirovala další básně, ale také opery, balety a symfonie.^[1][2]

Etnoložka Monika Kropej spojuje pověst o Zlatorogovi s motivem o jelenu se zlatými parohy, který se objevuje od Irska po Rusko, a také se zlatem, které ve východních Alpách dolovali už starověcí Tauriskové.^[1]