Říše Tchien-wan
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Říše Tchien-wan (čínsky pchin-jinem Tiānwán, znaky 天完) byla jedním z krátkodobě existujících povstaleckých států existujících v Číně během povstání rudých turbanů v závěrečné fázi trvání říše Jüan. Založili ji roku 1351 vůdci jižní větve rudých turbanů Cou Pchu-šeng, Pcheng Jing-jü a Sü Šou-chuej, poslední se stal císařem nové říše. Zanikla roku 1360, když se tchienwanský generál Čchen Jou-liang osamostatnil, zaútočil na Tchien-wan, zabil císaře Sü Šou-chueje i většinu vlády a na místě zaniklého Tchien-wanu založil svoji říši Chan.
Remove ads
Příprava povstání
Od počátku 14. století se ve střední Číně objevovala občasná povstání proti vládě mongolské říše Jüan. Revize katastru ohlášená roku 1314 vyvolala v Ťiang-si povstání, jehož vůdce Cchaj Wu-ťiou se prohlásil králem. Počátkem 20. let se po povodních a následné neúrodě dala po pohybu řada lidí, označených vládou za bandity. Roku 1325 Čao Čchou-c’ stanul v čele povstání v Si-čou v Che-nanu, v letech 1337–38 proběhlo v Che-nanu další povstání, tentokrát v prefektuře Žu-ning, v čele s Chu Žun-erem. Současně se na pomezí Ťiang-si a Chu-nanu další vzbouřenec Čou C’-wang prohlásil králem státu Čou.[1]
Od 30. let opoziční hnutí zesílila. Skupiny nespokojenců spojila víra, millenaristické ideje přebrané z manicheismu[2] a buddhismu. Rebelové věřili v příchod „Krále světla“ (Ming-wang) na zemi, který očistí svět ode zla, přičemž přemůže jüanskou vládu.[3] V Chu-peji v jejich čele stanuli kovář Cou Pchu-šeng, podomní obchodník s oděvy Sü Šou-chuej a rolnický syn Pcheng Jing-jü, ideologický vůdce hnutí a jeden z vůdců povstání Čou C’-wanga.[4]
Současně vůdce Bílého lotosu Chan Šan-tung připravoval povstání na severu An-chueje a východním Che-nanu, přičemž uzavřel volné spojenectví s Pchengem.[5] Roku 1351 Chanovi stoupenci využili hněv lidí nad těžkými podmínkami opravy kanálů a v květnu je podnítili k rebelii s centrem v Jing-čou v An-chueji. Povstalecké vojsko se nazvalo „armáda rudých turbanů“ (chung-ťin chun, v soudobých zprávách zkracováno na „rudá armáda“ – chung-chun), rychle vzrostlo, a rozšířilo svůj vliv i na jih metropolitní oblasti (dnešní Che-pej) a západní Šan-tung.[5]
Remove ads
Povstání a založení státu; jeho název
Cou Pu-šeng a Sü Šou-chuej reagovali v srpnu 1351 vlastním povstáním na východě Chu-peje, své vojsko nazvali „jižní armáda rudých turbanů“.[5] V září roku téhož roku ustavili svým sídlem právě dobyté Čchi-čou, hlavní město prefektury. Tím získali kontrolu nad severovýchodem Chu-peje.[5] Na obsazeném území založili vlastní nezávislý stát a vyhlásili éru Č’-pching („Mírná vláda“).[6] Sü Šou-chuej se stal císařem, Cou Pchu-šeng velkým maršálem (tchaj-šuaj),[5] byla sestavena administrativa podle jüanského vzoru – vznikl sekretariát čung-šu šeng, šest ministerstev, cenzorát, akademie Chan-lin, ovládané území bylo rozděleno na čtyři provincie sing-šeng.[7]
Počínaje Jüan-š’, oficiálními dějinami říše Jüan sepsanými v letech 1369–1370 komisí historiků vybraných vládou říše Ming (1368–1644), je stát založený jižními rudými turbany nazýván Tchien-wan („Naplnění vůle nebes“).[8] Nicméně roku 1976 a 1982 byly nalezeny hrobky z let 1371 a 1366[pozn. 1] s nápisy, v nichž Sü Šou-chuejův stát nese název Sung; v druhém případě je navíc jeho vznik kladen do roku 1350.[9] Jméno Sü Šou-chuejova státu bylo tedy Sung, a státní barva rudá, čímž se povstalecký režim snažil opřít o prestiž stejnojmenné říše vládnoucí Číně od roku 960 do roku 1125 na severu, resp. 1279 na jihu. Podle mínění čínských a tchajwanských historiků bylo v Jüan-š’ jméno Sung nahrazeno uměle vytvořeným Tchien-wan (a poté do konce 20. století zapomenuto) zřejmě proto, že Sü Šou-chuejův stát Sung byl o čtyři roky starší než stát Sung severních rudých turbanů v čele s Chan Šan-tungovým synem Chan Lin-erem vyhlášený roku 1355 (a povstali-li jižní rudé turbany už roku 1350, pak předcházel i Chan Šan-tungovu vzpouru). Existence staršího státu Sung by totiž podrývala legitimitu Chan Lin-erova státu a nepřímo i legitimitu Ču Jüan-čanga, zakladatele říše Ming,[10][pozn. 2] který svou kariéru začal v řadách povstalců hlásících se k Chan Lin-erovu režimu a do roku 1367 se Chan Lin-erovi formálně podřizoval a těžil tak z autority sungského jména.[12]
Remove ads
Rozšíření státu, charakter vlády
V letech 1352–1353 rozsah ťienwanského státu rapidně vzrostl. K úspěchům Rudé armády přispěla i její vysoká disciplína a dobré chování k civilistům.[13] Cou Pchu-šeng začlenil do svých sil nebo mezi spojence, řadu menších povstaleckých a místních skupin a brzy ovládl centrální a severní Chu-pej. Počátkem jara 1352 obsadil Chan-jang a krátce nato na druhém břehu Jang-c’-ťiang i Wu-čchang, hlavní město jüanské provincie Chu-kuang (Chu-kuang zahrnoval dnešní provincie Chu-pej, Chu-nan, Kuang-si, Kuej-čou a západ Kuang-tungu). Poté vytáhl po proudu řeky na Ťiou-ťiang, významný ťiangsiský přístav na řece Jang-c’, zatímco další tchienwanské armády dobyly Nan-čchang, centrum Ťiang-si, a Čchang-ša, středisko Chu-nanu.[13]
Sociální základnou povstaleckého hnutí na středním toku Jang-c’-ťiang byly nižší třídy obyvatelstva, především rolníci. Vůdci rebelů však byli potulní mniši, podomní obchodníci, rybáři, člunaři, nižší úředníci – shrnutí v Jüan-š’ pod nálepkou „vykořenění lidé“.[14] Hlavním nepřítelem povstalců a oporou nenáviděné jüanské vlády byly tradiční čínské elity.[15]
Podle klasické analýzy čínského historika Meng S’-minga[pozn. 3] zde povstání nabylo charakteru čínské občanské třídní války. V této badatelské tradici čínští historici popisují Rudé turbany jako „rolnické hnutí“ a ťienwanský režim jako „rolnickou vládu“.[14] Západní autoři význam třídních rozdílů v zemi umenšují.[pozn. 4] Nicméně i soudobí pozorovatelé popisovali rebely jako hnutí nižších tříd namířené proti domácnostem bohatých a mocných. A ústřední heslo ťienwanského režimu „Brát bohatým k ulehčení chudým“ (cchuej-fu i-pchin), nebo slogan rozšířený na dolním toku Jang-c-ťiang „Sluhové, zabijte své pány“ (cchang-tchou š’-ču) svědčí o významu třídních rozdílů.[14] Nicméně rovnostářská a redistribuční opatření nového režimu záhy ustupovala do pozadí a jeho správní aparát rychle přejímal tradiční vzory fungování. Od roku 1353 už ťienwanský režim spolupracoval s pozemkovými vlastníky, kteří se zapojili do správy země.[2]
Remove ads
Krize a nová expanze
Roku 1353 se ťienwanský režim ocitl v potížích. Kulminovalo tříleté sucho doprovázené epidemií[13] a hladomorem.[1] Navíc v létě zaútočila na východní Chu-pej, centrum moci režimu, čtyřistatisícová armáda jüanského kancléře Togta a jeho spojenců.[13] Na podzim 1353 Togtova vojska dobyla ťienwanské hlavní město Čchi-šuej. Císař Sü Šou-chuej sice unikl, ale na 400 představitelů režimu, včetně hlavního vojenského velitele Cou Pchu-šenga, bylo zabito.[16][pozn. 5] Dvůr se poté skrýval v horách okresu Chuang-mej. Ale v lednu 1355 byl Togto poslán do vyhnanství s odkazem na jeho silnou nepopularitu mezi obyvatelstvem.[16] Jeho armáda se rozpadla, jüanská vláda pak nebyla schopna ani kontrolovat loajalisty, natožpak likvidovat rebely, a rychle ztratila vliv na dění v provinciích.[19]
Po útěku z Čchi-šuej a smrti Cou Pchu-šenga ovládl ťienwanský dvůr Ni Wen-ťün. Ni jako jeden z prvních stoupenců ťienwanského státu získal ještě v Čchi-šuej post prvního ministra (čcheng-siang) a velitele loďstva,[16] které mělo v kraji protkaném vodními cestami zvlášť velký význam.[13] Právě jeho loďstvo dobylo začátkem roku 1355 Mien-jang v S’-čchuanu a znovudobylo Chan-jang. Poté Sü Šou-chuej jmenoval svého syna králem v Čchang-ša, aby posílil své pozice na jihu státu, a v zimě 1355/56 přesídlil do Chan-jangu.[16] Současně změnil jméno éry vlády na Tchien-čchi („Jmenován Nebesy“) a roku 1358 na Tchaj-pching („Velký (po)klid“).[8] Tchien-wan nyní rozšířil svou moc na celý Chu-kuang, Ťiang-si a později i části Šen-si.[13]
Roku 1357 vyrazilo pod velením Ming Jü-čena desetitisícové ťienwanské vojsko proti proudu Jang-c’-ťiang do S’-čchuanu.[17] Významným důvodem vypravení expedice byl problém s výživou armády v Chu-peji strádajícímu nedostatkem potravin.[20] Po dobytí S’-čchuanu zde Ming Jü-čen vládl jménem ťianwanského císaře Sü Šou-choua fakticky nezávisle.[13]
Remove ads
Zánik
Ambice Ni Wen-ťüna rostly, roku 1357 se pokusil zavraždit císaře Sü Šou-chueje a převzít moc, sám ale byl zabit svým generálem Čchen Jou-liangem.[6] Čchen se po smrti Ni Wen-ťüna prohlásil státním ministrem (pching-čang), ponechal Sü Šou-chueje na trůnu v Chan-jangu, a sám si vybudoval základnu v severním Ťiang-si. Počátkem roku 1360 se prohlásil králem státu Chan[16] s hlavním městem v Ťiou-ťiangu.[15] V červnu 1360 zaútočil na Chan-jang a zabil Sü Šou-chueje[21] i s většinou ťienwanského dvora. Nato se prohlásil císařem říše Chan a obsadil většinu ťienwanských území. Pouze v S’-čchuanu si Ming Jü-čen udržel nezávislost,[15] prohlásil se králem státu Lung-šu a roku 1362 se povýšil na císaře říše Sia.[13]
Život nové říše Chan ještě kratší než její předchůdkyně. Čchen Jou-liang už roku 1360 vpadl na východ na území Ču Jüan-čanga s centrem v Nankingu. Nastalá válka vyvrcholila na podzim 1363 bitvou na jezeře Pcho-jang. V ní Čchen padl a jeho vojsko bylo poraženo. Ču Jüan-čang do jara 1365 začlenil chanská území do své domény.[15]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads