Zaun

němčina

výslovnost

• IPA: [t͡saʊ̯n],  Zaun^{? • info}

etymologie

Ze starohornoněmeckého zūn, které pochází z předpokládaného pragermánského *tūnaz. Z toho potom pochází dále staroseverské tún, staroanglické a starosaské tūn (z něho mj. anglické town), či nizozemské tuin — zahrada. Z některého z germánských jazyků vyšlo také staroslovanské tynъ a z něho pak mj. české týn.^[1]

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	der Zaun	die Zäune
genitiv	des Zauns / Zaunes	der Zäune
dativ	dem Zaun	den Zäunen
akuzativ	den Zaun	die Zäune

význam

1. plot, ohrada

související

• einzäunen
• umzäunen
• zaundürr
• Zauneidechse
• Zaungast
• Zaunkönig
• Zaunlatte
• Zaunpfahl
• Zaunpfosten
• Zaunrebe
• Zaunrübe
• Zaunschlüpfer
• Zaunspfahl
• Zaunswinde