absoudre

francouzština

výslovnost

• IPA: [ap.sudʁ]

etymologie

Z latinského absolvere, srovnej např. francouzské résoudre, anglické absolve, absolution nebo české absolutismus, solventní apod.

sloveso

• nepravidelné
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. je (j')	2. tu	3. il / elle	1. nous	2. vous	3. ils / elles
Jednoduché časy	Prézens	absous	absous	absout	absolvons	absolvez	absolvent
	Imperfektum	absolvais	absolvais	absolvait	absolvions	absolviez	absolvaient
	Passé simple	absolus	absolus	absolut	absolûmes	absolûtes	absolurent
	Futurum I	absoudrai	absoudras	absoudra	absoudrons	absoudrez	absoudront
Složené časy	Passé composé	ai absolu	as absolu	a absolu	avons absolu	avez absolu	ont absolu
	Plusquamperfektum	avais absolu	avais absolu	avait absolu	avions absolu	aviez absolu	avaient absolu
	Passé antérieur	eus absolu	eus absolu	eut absolu	eûmes absolu	eûtes absolu	eurent absolu
	Futurum II	aurai absolu	auras absolu	aura absolu	aurons absolu	aurez absolu	auront absolu

Spojovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. que je (j')	2. que tu	3. qu'il / elle	1. que nous	2. que vous	3. qu'ils / elles
Jednoduché časy	Prézens	absolve	absolves	absolve	absolvions	absolviez	absolvent
	Imperfektum	absolusse	absolusses	absolût	absolussions	absolussiez	absolussent
Složené časy	Passé	aie absolu	aies absolu	ait absolu	ayons absolu	ayez absolu	aient absolu
	Plusquamperfektum	eusse absolu	eusses absolu	eût absolu	eussions absolu	eussiez absolu	eussent absolu

Podmiňovací způsob
Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1. je (j')	2. tu	3. il / elle	1. nous	2. vous	3. ils / elles
Prézens	absoudrais	absoudrais	absoudrait	absoudrions	absoudriez	absoudraient
Passé	aurais absolu	aurais absolu	aurait absolu	aurions absolu	auriez absolu	auraient absolu

Rozkazovací způsob
Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
Prézens	absous	absolvons	absolvez
Passé	aie absolu	ayons absolu	ayez absolu

	Prézens	Passé
Infinitiv	absoudre	avoir absolu
Přechodník	en absolvant	en ayant absolu
Příčestí	absolvant	absolu

význam

1. zprostit obvinění
   • En absolvant cet homme, on n’a pas fait justice. – Když zprostili obžaloby tohohle člověka, nebylo to spravedlivé.
2. (církevní, v křesťanství) rozhřešit, udělit / dát někomu rozhřešení
   • Lorsque je me confessais à un abbé, je lui avouais mes relations avec Notre-Seigneur, avec la Vierge, avec les Anges ; aussitôt il me traitait de folle quand il ne m’accusait pas d’être possédée par le démon ; en fin de compte, il refusait de m’absoudre. – Když jsem se zpovídala nějakému knězi, vyznala jsem mu své vztahy s Pánem Bohem, Nejsvětější Pannou, s anděly; hned se ke mně začal chovat jako k šílené, pokud mě rovnou neobvinil z toho, že jsem posedlá zlým duchem; zkrátka nikdy mě nechtěli dát rozhřešení.^[1]

související

• absolution
• absolvant
• absolument
• absolu
• dissoudre
• résoudre
• soudre