apotheca

latina

etymologie

Z řeckého apothēkē téhož významu, které je složeninou předpony apo- „stranou, mimo“ a theke — „nádoba“, obsahujícího protoindoevropský kořen *dhe- „dát, položit“; apothēkē tedy lze vyložit jako „místo, kde se věci odkládají stranou.“^[1]

podstatné jméno

• rod ženský
• 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	apothēca	apothēcae
genitiv	apothēcae	apothēcārum
dativ	apothēcae	apothēcīs
akuzativ	apothēcam	apothēcās
vokativ	apothēca	apothēcae
ablativ	apothēcā	apothēcīs

význam

1. spižírna
2. lékárna
3. vinný sklep