argot

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔarɡɔt]

dělení

• ar-got

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	argot	argoty
genitiv	argotu	argotů
dativ	argotu	argotům
akuzativ	argot	argoty
vokativ	argote	argoty
lokál	argotu	argotech
instrumentál	argotem	argoty

význam

1. krycí mluva používaná k utajené komunikaci, například mezi zločinci
   • Český argot čerpal z bohaté studnice výrazů jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (kde má onu utajenost naznačovat ono welsch = „vlašsky“, ale konkrétně spíše „všelijak jinak než německy“).^[1]
   • Argot však znamená: jazykem vládne jednotlivec, jazyk vládne skutečností. Argot je permanentní negace: rozbíjí daný jazyk, rozbíjí danou skutečnost. Argot se vzpírá proti platnému jazykovému řádu jako přední formě sociální vázanosti; proti jazyku jako útvaru dějinného objektivního ducha. Argot se snaží neustále odhalovat bezpodstatnost jazykové normy a klam jejího vnucování. (…) Nejvyšší francouzská společnost již za Ludvíka XV. si pohrávala s argotem. Paříž mondénní 19. století stále koketuje s argotem; stará horní vrstva projevuje sklon k jazykovému deklasování.^[2]

synonyma

1. hantýrka

související

• argotický
• argotizovat