bibelot

čeština

výslovnost

• IPA: [bɪbɛlɔt]

dělení

• bi-be-lot

etymologie

Z francouzského bibelot téhož významu, utvořeného od základu bib. Srovnej např. rabibocher, babiole.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bibelot	bibeloty
genitiv	bibelotu	bibelotů
dativ	bibelotu	bibelotům
akuzativ	bibelot	bibeloty
vokativ	bibelote	bibeloty
lokál	bibelotu	bibelotech
instrumentál	bibelotem	bibeloty

význam

1. drobný umělecký ozdobný předmět
   • Když skončila ta druhá světová válka, někdo mi vysypal k mému hydraulickému lisu košík knih, a když jsem se uklidnil a otevřel jeden z těch bibelotů, vidím razítko Královské pruské knihovny, a když den nato od stropu do sklepa se sypaly ty v kůži vázané knihy a vzduch se třpytil zlatýma ořízkama a nápisy, vyběhl jsem nahoru a tam stáli dva kluci a já jsem z nich vyzuzal, že někde u Nového Strašecí stojí stodola a tam v slámě je tolik knih, až přecházejí oči.^[1]