blanc

francouzština

výslovnost

• IPA: [blã]  blanc^{? • info}

etymologie

Přes starofrancouzštinu z pozdnělatinského blancus, které je výpůjčkou z textově nedoloženého franckého *blank, jež z předpokládaného pragermánského *blankaz. Srovnej zejména italské bianco, španělské blanco, anglické a německé blank.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	blanc	blancs

význam

1. běloch
   • Le blanc est en effet extrêmement salissant. Aussi les blancs se découvraient-ils du jour au lendemain plus blancs que jamais, baignés, neufs, siestant à l'ombre de leurs villas, grands fauves à la robe fragile. Dans le haut quartier n’habitaient que les blancs qui avaient fait fortune.^[1]
2. bílá barva
3. mezera, prázdné místo
4. vaječný bílek

přídavné jméno

skloňování

rod \ číslo	jednotné	množné
mužský	blanc	blancs
ženský	blanche	blanches

význam

1. bílý
2. čistý, prázdný, nepopsaný
3. (člověk) bílé rasy, bělošský

antonyma

1. noir
2. —
3. noir, nègre

slovní spojení

• nuit blanche (probdělá noc)
• drapeau blanc (bílá vlajka)
• merle blanc (bílá vrána)
• arme blanche (nestřelná zbraň)
• ours blanc (lední medvěd)
• Maison Blanche

fráze a idiomy

• blanc comme un cygne
• crime en col blanc

související

• blancherie
• blanchir
• blancheur
• blanchissement
• reblanchir
• Blanche
• blanquette, blanquet
• blanchisserie