blinkr

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈblɪŋ.kr̩]

dělení

• blin-kr

etymologie

Z německého Blinker téhož významu.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	blinkr	blinkry
genitiv	blinkru	blinkrů
dativ	blinkru	blinkrům
akuzativ	blinkr	blinkry
vokativ	blinkre / blinkře	blinkry
lokál	blinkru	blinkrech
instrumentál	blinkrem	blinkry

význam

1. (hovorově) blikavé světlo sloužící k signalizaci směru jízdy

překlady

1. blikavé světlo

   • angličtina: turn signal
   • němčina: Blinker m

synonyma

1. (spisovně) blikač, směrovka, směrové světlo

související

• blinkrový
• blikat