bloudit

čeština

výslovnost

• IPA: [blɔʊ̯ɟɪt]

dělení

• blou-dit

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) blouditi

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	bloudím	bloudíš	bloudí	bloudíme	bloudíte	bloudí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	bloudi / bluď	blouděme / bluďme	blouděte / bluďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	bloudil	bloudila	bloudilo	bloudili	bloudily	bloudila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	bloudě	bloudíc	bloudíce

význam

1. pohybovat se po trase, která nevede k cíli
2. bezcílně se toulat
   • Ve veliké bídě a v strádání neskonalém bloudili kraji a zeměmi.^[1]

překlady

1. pohybovat se po trase, která nevede k cíli

   • angličtina: be lost
   • němčina: irren
2. bezcílně se toulat

   • francouzština: flâner, muser
   • němčina: herumirren

související

• bludný
• bloudění
• zabloudit
• bloud