branku

čeština

výslovnost

• IPA: [braŋkʊ]

dělení

• bran-ku

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. akuzativ jednotného čísla podstatného jména branka
   • „Když jsem projela cílem a viděla výsledek, říkala jsem si, že to musí být nějaká chyba. Změní ten čas ještě? Nebo jsem minula branku?“ líčila s úžasem [Ester Ledecká].^[1]