bukvice

čeština

výslovnost

• IPA: [bʊkvɪt͡sɛ]

dělení

• buk-vi-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bukvice	bukvice
genitiv	bukvice	bukvic
dativ	bukvici	bukvicím
akuzativ	bukvici	bukvice
vokativ	bukvice	bukvice
lokál	bukvici	bukvicích
instrumentál	bukvicí	bukvicemi

význam

1. plod buku
2. (hanlivě) gay, homosexuál
   • Koho zajímá, že si nějaká bukvice vzala jinou bukvici?! To žádná svatba není…^[1]
   • „Vy jste bukvice, ne?“ „Prosím?“ „Vy jste buzerant, ne?“ Tak měl probíhat přijímací pohovor při náboru pracovní síly do kuchyně v jedné z pražských restaurací.^[2]

překlady

1. plod buku

   • angličtina: beechnut
   • francouzština: faine ž
2. —