cyp

Možná hledáte CYP nebo СУР.

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡sɪp]

varianty

• cip^[1]

dělení

• cyp

etymologie

Slovo pochází z okolí Ostravy a Karviné. Původně se jednalo o označení hornického učně – hanlivá narážka pro nemotoru, zřejmě z německého nářečního Zipf („nezajímavý muž, trouba“, v hovorové němčině též „mužské přirození“),^[1] které vychází ze středohornoněmeckého zipf („cíp, špička, výčnělek“, v dnešní němčině Zipfel) souvisejícího s českým cíp a patrně i anglickým tip („špička“).^[2]

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	cyp	cypi/cypové
genitiv	cypa	cypů
dativ	cypu/cypovi	cypům
akuzativ	cypa	cypy
vokativ	cype	cypi/cypové
lokál	cypu/cypovi	cypech
instrumentál	cypem	cypy

význam

1. (nářečně) hornický učeň
   • Řekni temu cypovi, ať vyleze zpod teho vytaha, bo ho to jebne!
2. (přeneseně) hlupák
3. (nářečně, vulgárně) mužské přirození
   • Než aby si našel ženskou, strká cypa do lochny ve stole.
4. (nářečně) expresivum
   • Tož dobre jak cyp.
   • Ty jsi cyp.
   • To je na cypa.
   • Kurde ten hrubec je cyp.

citoslovce

význam

1. (nářečně) neurčitý pozdrav
   • Tě cyp.

přísloví, úsloví a pořekadla

• je dobré míti cypa

související

• cypovina