dadouc

čeština

výslovnost

• IPA: [dadɔʊ̯t͡s]

dělení

• da-douc

sloveso

• dokonavé

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa dát
   • „Oni tě neusmrtí; kdybych ti později nebyla nakloněna, pak se usmrtím sama.“ Pak utřela Jerdě oči, které nad takou upřímností opět byly počaly slzeti, a dadouc ruce do teplého náručíku, zvolala: „Hle, toť mé sídlo!“^[1]

související

• dada
• dadouce
• davši