docent

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔt͡sɛnt]

dělení

• do-cent

etymologie

Z latinského docēns (2. pád docentis) 'učící', původně přechodník přítomný od docēre 'učit'. Srovnej doktor nebo dokument.^[1]

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	docent	docenti
genitiv	docenta	docentů
dativ	docentu / docentovi	docentům
akuzativ	docenta	docenty
vokativ	docente	docenti
lokál	docentu / docentovi	docentech
instrumentál	docentem	docenty

význam

1. vědeckopedagogický titul habilitovaného vysokoškolského učitele
   • Docenti prchají z univerzit na střední školy.^[2]
   • Slavní mudrci, vzácní chemici,/ slovutní mistři, páni magistři,/ astrologové, geometři,/ agronomové, psychiatři,/ páni docenti – geologie, psychologie, theologie! Nemocí zhoubných,/ nemocí zjevných,/ nemocí latentních!/ Vynálezcové věcí/ patentních! Magnificence! Zkrátka –/ inteligence!^[3]

překlady

1. titul

   • angličtina (americká): associate professor
   • angličtina (britská): senior reader
   • němčina: Dozent m
   • řečtina: επίκουρος καθηγητής m
   • slovenština: docent m

synonyma

1. (zkratkou) doc.

související

• docentův
• docentka
• docentský
• docentura