eccetto

italština

výslovnost

• IPA: [et't͡ʃɛt.to]

etymologie

Z latinského exceptus, což je příčestí trpné slovesa excipĕre — vyjímat, vyjmout. Srovej např. anglické except for, except nebo francouzské excepté téhož významu.

předložka

význam

1. kromě, mimo, krom
   • Non gli manca niente, eccetto la tranquillità. – Nic mu nechybí, pouze klid.

synonyma

1. fuorché, tranne, salvo, oltre, ad eccezione di

související

• eccezione
• eccezionalmente
• eccettuare
• eccettivo