fajn

čeština

výslovnost

• IPA: [fajn],  fajn^{? • info}

dělení

• fajn

etymologie

Přes německé fein („jemný, hezký“) z francouzského fin („jemný“).^[1]

přídavné jméno

• nesklonné

význam

1. (v obecném jazyce) dobrý, bezva, príma
2. (v obecném jazyce) příjemný
   • On je fajn.

překlady

1. dobrý

   • francouzština: bon, super
2. příjemný

   • francouzština: cool, sympa, plaisant

související

• fajnový
• fajný
• fajnovka

příslovce

význam

1. (v obecném jazyce) dobře, bezva, príma
   • Príma den se nám dělá / Nálada prostě skvělá / Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový / Vozím s sebou hity tutový^[2]

související

• fajnově