figurka

čeština

výslovnost

• IPA: [fɪgʊrka]

dělení

• fi-gur-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	figurka	figurky
genitiv	figurky	figurek
dativ	figurce	figurkám
akuzativ	figurku	figurky
vokativ	figurko	figurky
lokál	figurce	figurkách
instrumentál	figurkou	figurkami

význam

1. malý prostorový model bytosti
   • Rozestavuje na šachovnici hrst černých a bílých figurek a porovnává jejich posice s knížkou, tiše si hvízdaje.^[1]

překlady

1. malý prostorový model bytosti

   • hornolužická srbština: figurka ž

související

• figura

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	figurka	figurce	figurki
genitiv	figurki	figurkow	figurkow
dativ	figurce	figurkomaj	figurkam
akuzativ	figurku	figurce	figurki
vokativ	figurka	figurce	figurki
lokál	figurce	figurkomaj	figurkach
instrumentál	figurku	figurkomaj	figurkami

význam

1. figurka
   • Superintendent Masch interpretuje tutu figurku w swojich knihach 1771 chroble jako mały pomnik za w lěće 999 zemrěteho słowjanskeho wjercha Misiclawa. – Superintendent Masch ve svých knihách roku 1771 interpretuje tuto figurku odvážně jako malý památník na v roce 999 zemřelého slovenského knížete Misiclawa.^[2]