figuruje

čeština

výslovnost

• IPA: [fɪgʊrʊjɛ]

dělení

• fi-gu-ru-je

sloveso

• nedokonavé

význam

1. třetí osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa figurovat
   • Už to, že policista figuruje v případu, který pak vyšetřuje, zavání manipulací s fakty.^[1]
2. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa figurovat