flatus

čeština

výslovnost

• IPA: [flaːtʊs]

dělení

• fla-tus

etymologie

Z latinského flatus.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	flatus	flaty
genitiv	flatu	flatů
dativ	flatu	flatům
akuzativ	flatus	flaty
vokativ	flate	flaty
lokál	flatu	flatech
instrumentál	flatem	flaty

význam

1. (odborně) únik plynů z konečníku

latina

výslovnost

• IPA: [ˈflaː.tus]

podstatné jméno

• rod mužský
• 4. deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	flatus	flatūs
genitiv	flatūs	flatuum
dativ	flatuī	flatibus
akuzativ	flatum	flatūs
vokativ	flatus	flatūs
ablativ	flatū	flatibus

význam

1. foukání, dech
2. vítr
3. duše (1)