gronder

francouzština

výslovnost

• IPA: [ɡʁɔ̃.de]  gronder^{? • info}

sloveso

• pravidelné
• intranzitivní i tranzitivní

časování

Oznamovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. je (j')	2. tu	3. il / elle	1. nous	2. vous	3. ils / elles
Jednoduché časy	Prézens	gronde	grondes	gronde	grondons	grondez	grondent
	Imperfektum	grondais	grondais	grondait	grondions	grondiez	grondaient
	Passé simple	grondai	grondas	gronda	grondâmes	grondâtes	grondèrent
	Futurum I	gronderai	gronderas	grondera	gronderons	gronderez	gronderont
Složené časy	Passé composé	ai grondé	as grondé	a grondé	avons grondé	avez grondé	ont grondé
	Plusquamperfektum	avais grondé	avais grondé	avait grondé	avions grondé	aviez grondé	avaient grondé
	Passé antérieur	eus grondé	eus grondé	eut grondé	eûmes grondé	eûtes grondé	eurent grondé
	Futurum II	aurai grondé	auras grondé	aura grondé	aurons grondé	aurez grondé	auront grondé

Spojovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. que je (j')	2. que tu	3. qu'il / elle	1. que nous	2. que vous	3. qu'ils / elles
Jednoduché časy	Prézens	gronde	grondes	gronde	grondions	grondiez	grondent
	Imperfektum	grondasse	grondasses	grondât	grondassions	grondassiez	grondassent
Složené časy	Passé	aie grondé	aies grondé	ait grondé	ayons grondé	ayez grondé	aient grondé
	Plusquamperfektum	eusse grondé	eusses grondé	eût grondé	eussions grondé	eussiez grondé	eussent grondé

Podmiňovací způsob
Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1. je (j')	2. tu	3. il / elle	1. nous	2. vous	3. ils / elles
Prézens	gronderais	gronderais	gronderait	gronderions	gronderiez	gronderaient
Passé	aurais grondé	aurais grondé	aurait grondé	aurions grondé	auriez grondé	auraient grondé

Rozkazovací způsob
Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
Prézens	gronde	grondons	grondez
Passé	aie grondé	ayons grondé	ayez grondé

	Prézens	Passé
Infinitiv	gronder	avoir grondé
Přechodník	en grondant	en ayant grondé
Příčestí	grondant	grondé

význam

1. vrčet, zavrčet
   • Le chien se mit à gronder. – Pes začal vrčet.
2. burácet, rachotit, dunět
   • On entend gronder les canons. – Je slyšet rachocení děl.
   • L’orage grondait depuis trois heures. – Bouře burácela již tři hodiny.
3. (přeneseně) hubovat, kárat, pokárat, vyhubovat, vynadat
   • Pourquoi pleure-t-elle? — On lui a passé une engueulade ce matin, bien méritée... — Ah! Elle s’est fait gronder? — Oui, tout à fait. – Proč brečí? — Ale, ráno jsme ji pěkně sprdli, zaslouženě... — Takže dostala vynadáno? — Přesně tak.
   • Mais alors, tes parents, maintenant, ils n’ont pas droit de te gronder? - Tu parles, c’est des vrais parents ! - Pour les câlins aussi? - Ah, çça oui! Ils sont choupinous, mes parents. – Ale tak to ti teď vaši nesměj’ ani vynadat, ne? - Prosím tě, vždyť jsou to rodiče! - Ale pomazlí se s tebou? - To si piš, máma s tátou jsou zlatíčka!^[1]

synonyma

1. —
2. tonner
3. réprimander, admonester, (hovorově, expresivně) engueuler