hrotit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɦrɔcɪt]

dělení

• hro-tit

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

varianty

• (zastarale) hrotiti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	hrotím	hrotíš	hrotí	hrotíme	hrotíte	hrotí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	hroť	hroťme	hroťte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	hrotil	hrotila	hrotilo	hrotili	hrotily	hrotila
trpné	hrocen	hrocena	hroceno	hroceni	hroceny	hrocena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	hrotě	hrotíc	hrotíce

význam

1. vyostřovat, činit (téma) konfliktním nebo problematickým
   • Nehroťme již, prosím, tuto debatu - vždyť si o tom můžeme docela normálně lidsky popovídat.
   • Myslím, že není potřeba situaci nadále hrotit - společnost se tak jen polarizuje a k ničemu dobrému to nevede...

synonyma

1. eskalovat, vyostřovat

související

• vyhrotit
• hrot
• vyhrocený