hrot

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɦrɔt]

dělení

• hrot

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	hrot	hroty
genitiv	hrotu	hrotů
dativ	hrotu	hrotům
akuzativ	hrot	hroty
vokativ	hrote	hroty
lokál	hrotu	hrotech
instrumentál	hrotem	hroty

význam

1. ostrá špičatá část předmětu, většinou zbraně nebo nástroje
   • Hrot jeho oštěpu vlhký byl ještě krví, jak bodl hned na počátku boje prvního z Čechů, který naň vrazil.^[1]

překlady

1. ostrá špičatá část předmětu

   • angličtina: tip, prong, spike, tine
   • francouzština: pointe ž
   • němčina: Spitze ž

synonyma

1. špička, bodec

související

• hrotový
• hrotit
• hrotitý
• hrotnatec
• dvojhrotý
• trojhrotý, tříhrotý
• čtyřhrotý