výslovnost
- IPA: [ˀin.dɪˈkaːrɛ] (klasická restituovaná)
etymologie
Odvozeno od substantiva index[1]. Podle jiného výkladu je naopak substantivum index odvozeno od tohoto slovesa, které samotné pak vzniklo přidáním předpony in- k prostému dicāre. Srovnej např. české dedikovat.
sloveso
- 1. konjugace (a-kmeny)
- tranzitivní
časování
Další informace Čas, Osoba ...
| Čas |
Osoba |
Aktivum |
Pasivum |
| Infinitiv |
– |
indicāre |
indicārī |
| Prézens sg. |
1. |
indicō |
indicor |
|
2. |
indicās |
indicāris |
|
3. |
indicat |
indicātur |
| Prézens pl. |
1. |
indicāmus |
indicāmur |
|
2. |
indicātis |
indicāminī |
|
3. |
indicant |
indicantur |
| Imperativ sg. |
2. |
indicā! |
– |
| Imperativ pl.. |
2. |
indicāte! |
– |
| Imperfektum sg. |
1. |
indicābam |
indicābar |
|
2. |
indicābās |
indicābāris |
|
3. |
indicābat |
indicābātur |
| Imperfektum pl. |
1. |
indicābāmus |
indicābāmur |
|
2. |
indicābátis |
indicābāminī |
|
3. |
indicābant |
indicābantur |
| Futurum sg. (první) |
1. |
indicābō |
indicābor |
|
2. |
indicābis |
indicāberis |
|
3. |
indicābit |
indicābitur |
| Futurum pl. (první) |
1. |
indicābimus |
indicābimur |
|
2. |
indicābitis |
indicābiminī |
|
3. |
indicābunt |
indicābuntur |
| Konjunktiv imperfekta sg. |
1. |
indicārem |
indicārer |
|
2. |
indicārēs |
indicārēris |
|
3. |
indicāret |
indicārētur |
| Konjunktiv imperfekta pl. |
1. |
indicārēmus |
indicārēmur |
|
2. |
indicārētis |
indicārēminī |
|
3. |
indicārent |
indicārentur |
| Konjunktiv prézenta sg. |
1. |
indicem |
indicer |
|
2. |
indicēs |
indicēris |
|
3. |
indicet |
indicētur |
| Konjunktiv prézenta pl. |
1. |
indicēmus |
indicēmur |
|
2. |
indicētis |
indicēminī |
|
3. |
indicent |
indicentur |
|
Zavřít