jdu

čeština

výslovnost

• IPA: [jdʊ]

dělení

• jdu

varianty

• (nářečně) du, idu

sloveso

• nedokonavé

význam

1. první osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa jít
   • „V představách opouštím bránu Mírova a jdu pěšky do Mohelnice. A přes Mohelnici se dostávám dál na svobodu a nejsem po sedmadvaceti letech ani vězeň, ani hledaný muž na útěku.“^[1]