koitus

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkoɪtus]

dělení

• koi-tus

etymologie

Z latinského coeo, coitum „jít spolu“, složeného z předpony co- „s, spolu“ a kořene eo, iturus — „jdu“. ^[1]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	koitus	koity
genitiv	koitu	koitů
dativ	koitu	koitům
akuzativ	koitus	koity
vokativ	koite	koity
lokál	koitu	koitech
instrumentál	koitem	koity

význam

1. pohlavní spojení

překlady

1. spojení

   • angličtina: coitus
   • francouzština: coït m

synonyma

1. soulož, kohabitace, (odborně) imise

související

• koitální
• koitálně