kovkop

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔfkɔp]

dělení

• kov-kop

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kovkop	kovkopové
genitiv	kovkopa	kovkopů
dativ	kovkopu / kovkopovi	kovkopům
akuzativ	kovkopa	kovkopy
vokativ	kovkope	kovkopové
lokál	kovkopu / kovkopovi	kovkopech
instrumentál	kovkopem	kovkopy

význam

1. horník dobývající kov
   • Jako bouře vzdálená to duní, v pravěkou jak zřel bych potopu: s kahanci se derou na výsluní nepočetné řady kovkopů.^[1]
   • Nemělť hrubě starostí, ledaže někdy v té samotě, v šeru a v mrkavé záři maně ustal, ucho přiklonil, když znenadání se tím mrtvým tichem ozval cizí hlas, volající ho jménem, táhle a smutně třikrát za sebou, nebo že se ohlédl, nevychází-li z hlubin tmavé štoly „kováříček“ v havířském oděvu, s kahancem u pasu, se šliglemi v rukou, mužíček jiskrných oček, jenž tuze rád kovkopy škádlil, ale také na dobrou rudu vodil.^[2]

související

• zlatokop
• kovkopka