kozelec

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔzɛlet͡s]

dělení

• ko-ze-lec

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kozelec	kozelce
genitiv	kozelce	kozelců
dativ	kozelci	kozelcům
akuzativ	kozelec	kozelce
vokativ	kozelci	kozelce
lokál	kozelci	kozelcích
instrumentál	kozelcem	kozelci

význam

1. metoda svazování (horních a dolních končetin k sobě)
   • Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce.^[1]

synonyma

1. prasečí úvaz