linna

finština

výslovnost

• IPA: [ˈlinːɑ]

dělení

• lin-na

etymologie

Ačkoliv rekonstruovaná varianta je neznámá, slovo má své ekvivalenty ve všech příbuzných jazycích, srov. karelské linna, estonské linn, vepské l'idn, votské lidna a livonské nīn. Mnohé z nich mají místo finského významu „hrad“ význam „město“ (např. estonština a votština), u některých se vyskytují oba významy (např. karelština). V minulosti totiž byla města obvykle opevněna a ohrazena kamennou zdí.^[1]

podstatné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru kala
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	linna	linnat
genitiv	linnan	linnojen (linnain)
akuzativ	linnan linna	linnat
partitiv	linnaa	linnoja
essiv	linnana	linnoina
translativ	linnaksi	linnoiksi
inessiv	linnassa	linnoissa
elativ	linnasta	linnoista
illativ	linnaan	linnoihin
adessiv	linnalla	linnoilla
ablativ	linnalta	linnoilta
allativ	linnalle	linnoille
abessiv	linnatta	linnoitta
komitativ	—	linnoine
instruktiv	—	linnoin

význam

1. hrad
2. palác, zámek
3. vězení

související

• linnoittaa
• linnoitus

karelština

dělení

• lin-na

etymologie

Ačkoliv rekonstruovaná varianta je neznámá, slovo má své ekvivalenty ve všech příbuzných jazycích, srov. finské linna, estonské linn, vepské l'idn, votské lidna a livonské nīn. Mnohé z nich mají buď význam „hrad“ (např. finština), nebo význam „město“ (např. estonština a votština), u některých se vyskytují oba významy (např. karelština). V minulosti totiž byla města obvykle opevněna a ohrazena kamennou zdí.^[1]

podstatné jméno

význam

1. hrad^[2]
2. město^[2]

související

• linnakunta
• linnalaine