lucrum

latina

výslovnost

• IPA: [ˈɫ̪ʊkrʊ̃ˑ], [ˈlu.krum] (klasická restituovaná)
• IPA: [ˈlʊkrʊm] (středoevropská novověká)

etymologie

Utvořeno příponou *-tlom k předpokládanému praindoeveropskému *leh₂w-, jež snad souvisí se starořeckým λείᾱ ― kořist, lup, ἀπολαύω ― užívat si či vzdáleněji s německým Lohn či českým lovit.

podstatné jméno

• rod střední (neutrum)
• 2. deklinace (o-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	lucrum	lucra
genitiv	lucrī	lucrōrum
dativ	lucrō	lucrīs
akuzativ	lucrum	lucra
vokativ	lucrum	lucra
ablativ	lucrō	lucrīs

význam

1. zisk, prospěch
2. hamižnost, ziskuchtivost, zištnost, chamtivost

antonyma

1. damnum
2. modestia

související

• lucrōsus
• lucrārī
• lucrātīvus
• oplucrāre
• lucrificabilis
• lucripeta
• lucrifacere
• lucrifuga