majora

čeština

výslovnost

• IPA: [majɔra]

dělení

• ma-jo-ra

podstatné jméno

význam

1. genitiv singuláru podstatného jména major
2. akuzativ singuláru podstatného jména major
   • Švejk rázně vykročil, postavil se před majora, hodil mu čest a hlásil, že on umí německy.^[1]

latina

přídavné jméno

význam

1. nominativ plurálu středního rodu přídavného jména major
   • labia majora et minora pudendi – velké a malé stydké pysky
2. akuzativ plurálu středního rodu přídavného jména major
3. vokativ plurálu středního rodu přídavného jména major