moje

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈmɔjɛ],  moje^{? • info}

dělení

• mo-je

zájmeno

• přivlastňovací

význam

1. nominativ a vokativ singuláru ženského a středního rodu, akuzativ singuláru středního rodu, akuzativ plurálu všech rodů a nominativ a vokativ plurálu mužského neživotného, ženského a středního rodu zájmena můj
   • To je moje sako.
   • To je moje matka.

synonyma

1. (pro normativ a vokativ singuláru ženského rodu a normativ, akuzativ a vokativ plurálu středního rodu) má, (pro normativ, akuzativ a vokativ singuláru středního rodu, genitiv, dativ a lokál singuláru ženského rodu, akuzativ plurálu mužského životného rodu, normativ, akuzativ a vokativ plurálu mužského neživotného a ženského rodu) mé

antonyma

1. cizí

polština

výslovnost

• IPA: [ˈmɔjɛ]

dělení

• mo-je

zájmeno

• přivlastňovací

význam

1. moje; tvar pro střední rod a množné číslo zájmena mój
   • To jest moje dzieło. – To je moje práce.
   • Wszystkie moje zdjęcia zrobiłem sam. – Všechny moje fotky jsem udělal sám.

antonyma

1. obce, cudze