mouce

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔʊ̯t͡sɛ]

dělení

• mou-ce

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. dativ singuláru substantiva mouka
2. lokál singuláru substantiva mouka
   • Však On ví, co činiti má; tu uzme, tam přidá — a před Ním jsme vždycky na rovni, i kdyby jeden po kolena v mouce stál a druhý chlebíčka ani celý týden neuzřel.^[1]