mozkovice

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔskɔvɪt͡sɛ]

dělení

• moz-ko-vi-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mozkovice	mozkovice
genitiv	mozkovice	mozkovic
dativ	mozkovici	mozkovicím
akuzativ	mozkovici	mozkovice
vokativ	mozkovice	mozkovice
lokál	mozkovici	mozkovicích
instrumentál	mozkovicí	mozkovicemi

význam

1. (expresivně) hlava
   • Blažku! řekla k němu — já ti něco povím, ale nesval se pod stůl a také se na mne nesataň. Mně jde beztoho stará mozkovice kolem a pod žebry začíná mě cosi šimrati a cosi mi šuměti, jakoby to byla pohádka o věcném řízení.^[1]