opustiv

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔpʊscɪf]

dělení

• opu-s-tiv

sloveso

význam

1. přechodník minulý jednotného čísla rodu mužského slovesa opustit
   • K boji ozbrojen čekal (…) na krále Fridricha II., jenž opustiv dědičné Království své sicilské v měsíci březnu, po cestě dlouhé a plné dobrodružství (…) dostal se (…) do Švejcar a k jezeru Potamskému.^[1]
   • I odpověděl král lidu tvrdě, opustiv radu starců, kterouž dali jemu.^[2]

související

• opustivši
• opustivše