ouvir

portugalština

výslovnost

• IPA: [oʊ̯ˈviɾ]

etymologie

Přes staroportugalské * ouvyr, oyr z latinského audīre. Srovnej např. francouzské ouïr či španělské oír.

sloveso

• pravidelné
• tranzitivní

časování

kategorie	tvar
infinitiv	ouvir
průběhový čas	ouvindo
příčestí minulé	ouvido

způsob oznamovací

	jednotné			množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ouço	ouves	ouve	ouvimos	ouvis	ouvem
souminulý čas	ouvia	ouvias	ouvia	ouvíamos	ouvíeis	ouviam
minulý čas dokonavý	ouvi	ouviste	ouviu	ouvimos	ouvisteis	ouviram
budoucí čas	ouvirei	ouvirás	ouvirá	ouviremos	ouvireis	ouvirão
podmiňovací	ouviria	ouvirias	ouviria	ouviríamos	ouviríeis	ouviriam

způsob spojovací

	jednotné			množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ouça	ouças	ouça	ouçamos	ouçais	ouçam
souminulý čas (ra)	ouvira	ouviras	ouvira	ouviéramos	ouvirais	ouviran
souminulý čas (se)	ouvisse	ouvisses	ouvisse	ouvíssemos	ouvísseis	ouvissem
budoucí čas	ouvire	ouvires	ouvire	ouviéremos	ouvireis	ouviren

způsob rozkazovací

	jednotné			množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
kladný	—	ouve	ouça	ouçamos	ouçais	ouçam
záporný	—	não ouças	não ouça	não ouçamos	não ouçáis	não ouçam

význam

1. slyšet
   • O quê? Não ouço bem. Há aqui muito barulho. – Cože? Neslyším dobře, je tu moc hluku.
   • No barco, durante a viagem, conheci um homem interessantíssimo, de quem o teu avô até agora não quer nem ouvir. – Na lodi během cesty jsem se seznámila s velmi zajímavým mužem, o kterém tvůj dědeček ještě dodnes nechce ani slyšet.^[1]
2. poslouchat, uposlechnout
3. poslechnout si, poslouchat

související

• ouvido
• oitiva