pluh

čeština

výslovnost

• IPA: [plʊx]
•  pluh^{? • info}

etymologie

Přes staročeštinu z nedoloženého praslovanského *plugъ, které z předpokládaného pragermánského *plōgaz indoevropského původu. Srovnej např. polské pług, ruské/bulharské/ukrajinské/srbské плуг, německé Pflug či anglické plough téhož významu.

homofony

• pluch

dělení

• pluh

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pluh	pluhy
genitiv	pluhu	pluhů
dativ	pluhu	pluhům
akuzativ	pluh	pluhy
vokativ	pluhu	pluhy
lokál	pluhu	pluzích
instrumentál	pluhem	pluhy

význam

1. nástroj k orání půdy
   • Viděla jsem muže na Bělině vodě, praotce slavných vojvodů, an za svým pluhem po dědině chodě, vzdělával země úrodu.^[1]
   • Josífek je dobrý chlapec, — ale mezi nás se nehodí. Není k stádu ani k pluhu a k vřetenu se nesluší.^[2]
2. zařízení k vyhrnování sněhu
   • V Jeseníkách také sněží, silničáři vyjeli s pluhy.
3. zařízení k vyhrnování uhlí
4. lyžařská technika brzdění
   • Dnes si nacvičíme brzdění pluhem.

překlady

1. nástroj k orání

   • angličtina: plough
   • francouzština: charrue ž
   • italština: aratro m
   • korejština: 쟁기
   • latina: aratrum s
   • lotyština: arkls
   • němčina: Pflug m
   • nizozemština: ploeg m
   • polština: pług s
   • řečtina: άροτρο s
2. nástroj pro odhrnování sněhu

   • angličtina: snow plough
   • francouzština: chasse-neige m
   • němčina: Schneepflug m
   • polština: pług s
3. uhelný pluh

   • angličtina: coal plough
4. technika lyžování

   • francouzština: chasse-neige m
   • polština: pług s

související

• pluhový
• pluhař
• poplužní

přísloví, úsloví a pořekadla

• kdo orá pole mé, šetří pluh můj