pocel

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔt͡sɛl]

etymologie

Utvořeno od slovesa pocelovat, které z celovat — líbat, jež z předpokládaného praslovanského *cělovati. Srovnej zejména ruské поцелуй a polské pocałunek, całować.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

význam

1. (knižně, zastarale, básnicky) políbení, pocelování
   • Ach, a ona by byla hotova ještě jednou podstoupiti všecka ta muka, která do dneška duši její zrývala, za jediný pocel na tu drahou, šedivou hlavu otce svého, jehož tím vášnivěji milovala, čím sladší byly pro ni vzpomínky na jeho lásku otcovskou, kterou jí, děvčátkem útlounkým, na nohou pohrával, čím větší bylo neštěstí jeho^[1]

synonyma

1. (neutrálně) polibek

související

• pocelovat
• celovat