pohnutka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔɦnʊtka]

dělení

• po-hnut-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pohnutka	pohnutky
genitiv	pohnutky	pohnutek
dativ	pohnutce	pohnutkám
akuzativ	pohnutku	pohnutky
vokativ	pohnutko	pohnutky
lokál	pohnutce	pohnutkách
instrumentál	pohnutkou	pohnutkami

význam

1. důvod, zejména subjektivní a niterný; motiv, vnitřní hybatel
   • Ze zcela iracionálních pohnutek se Václav Havel, zastávající se ve jménu svobody a nezcizitelné důstojnosti všech a zvláště těch, kteří jsou svobodní, nespoutaní, nezařaditelní a „jiní“, stal obětním beránkem společenských i osobních neúspěchů, proher a zklamání.^[1]

překlady

1. niterný důvod

   • nizozemština: motief, aansporing ž, aandrang m
   • řečtina: κίνητρο s

synonyma

1. motiv