potopila

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔtɔpɪla]

dělení

• po-to-pi-la

sloveso

• dokonavé

význam

1. příčestí činné jednotného čísla ženského rodu slovesa potopit
   • Německou ponorku UC-61 na pobřeží u severofrancouzského Wissantu v červenci 1917 potopila a opustila vlastní posádka.^[1]
2. příčestí činné množného čísla středního rodu slovesa potopit