precedens

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈprɛ.t͡sɛ.dɛns]

dělení

• pre-ce-dens

varianty

• precedent

etymologie

Jako právnický termín vzniklo asi v angličtině v 15. století. Utvořeno z latinského přítomného přechodníku praecedens od slovesa praecedere (předcházet; přípona prae- a sloveso cedere).^[1]

podstatné jméno

• rod střední

skloňování (1)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	precedens
genitiv
dativ
akuzativ
vokativ
lokál
instrumentál

skloňování (2)

(řidčeji)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	precedens	precedencia
genitiv	precedens	precedencií
dativ	precedens	precedenciím
akuzativ	precedens	precedencia
vokativ	precedens	precedencia
lokál	precedens	precedenciích
instrumentál	precedens	precedencii

význam

1. (zpravidla v právu) případ nebo rozhodnutí, které je později bráno za vzor při dalších obdobných případech a rozhodnutích

související

• precedenční
• precedence